Možnosti využití pasteveckých psů v ochraně stád v podmínkách střední a západní Evropy

Oficiální pohled, aneb jak se ke psům staví stát a environmentální nevládní organizace

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) vydala standard na ochranu hospodářských zvířat. Ze stránek AOPK cituji: "Standard na ochranu hospodářských zvířat byl pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR zpracován pod záštitou České zemědělské univerzity ve spolupráci s chovateli a dalšími spolupracovníky." (Více zde: https://www.ochranaprirody.cz/o-aopk-cr/aopk-cr-informuje/aktuality/jak-ochranit-stada-hospodarskych-zvirat-doporuceni-vychazeji-z-tuzems/)

Znění standardu lze nahlédnout zde: https://www.navratvlku.cz/download/526/standard-ochrana-hospodarskych-zvirat.pdf

K pasteveckým psům říká tento standard následující:

6 Pastevecký pes

U stád pracují psi následujících pracovních kategorií:

a) Pastevečtí psi - jejich úkolem je stádo střežit před útoky šelem a před neznámými osobami. Pracují samostatně na základě rané socializace se stádem (od dvou měsíců věku) a na základě vrozených vloh (více viz kap. 6.1). Příkladem vhodných plemen pasteveckých psů, která se v podmínkách naší republiky nejvíc používají, jsou: pyrenejský horský pes, španělský mastin nebo kangal. V kulturní krajině s pohybem osob je obecně třeba upřednostnit plemena, která si drží před cizími lidmi distanční vzdálenost.

b) Ovčáčtí psi - jejich úkolem je manipulace se stádem - mají vrozený pud obíhat stádo a shánět ho do houfu.Tito psi člověku usnadňují manipulaci se stádem, podléhají výcviku. Pracují ve dne pod vedením člověka - pastýře. Typickým zástupcem ovčáckých plemen psů, která se využívají při práci se stádem, je border kolie.

Při používání psů obou pracovních kategorií je nutné řízeně seznámit pastevecké psy s ovčáckými, aby se předešlo případným konfliktům či nežádoucímu napodobování chování. Štěňata pasteveckých psů se přidávají do stáda, kde pracují ovčáčtí psi až ve vyšším věku (cca v 8 měsících věku a vyšším), aby se nepřimkla více ktěmto psům než ke stádu. Prioritou pasteveckého psa musí být stádo hospodářských zvířat, nikoli psí smečka.

6.1 Důležité vlastnosti pasteveckého psa

6.1.1 Pastevecký pes je věrný stádu. Zdržuje se uvnitř něj nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Od stáda neodbíhá a nemá snahu ho opustit. Hlídá 24 hodin denně, na nebezpečí upozorňuje štěkáním. Nikdy neopouští ohradu či ohradník, zůstává neustále se stádem. Nesmí honit ani zraňovat hospodářská zvířata nebo je rušit při pastvě, odpočinku, rození mláďat nebo jiné aktivitě.

6.1.2 Pastevečtí psi neprochází žádným specializovaným výcvikem, jejich práce (ochrana stáda) je dědičná, vychází z principu socializace s hospodářskými zvířaty, které má snahu bránit jako členy svojí smečky (rodiny). Mají pouze základní ovladatelnost (musí se nechat přivolat svým majitelem a být schopní podstoupit základní veterinární ošetření, jakým je například povinná vakcinace).

6.2 Počet pasteveckých psů na stádo

Na stádo o velikosti do 100 kusů hospodářských zvířat je vhodné mít minimálně dva pastevecké psy. Na dalších cca 100 kusů zvířat ve stádě je vhodné přidat alespoň jednohopasteveckého psa navíc. Počet psů záleží i na lokalitě (členitosti krajiny).Pastevečtí psi pracují lépe, pokud jich je na pastvině víc a jsou mezi nimi po určité době vytvořeny hierarchické vztahy.

Dále se na této stránce AOPK dočteme: "Standard je nyní především podkladem pro podávání projektů financovaných z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP), podporujících zabezpečení hospodářských zvířat před útoky velkých šelem." Odkaz na web OPŽP a konkrétní výzvu je zde: https://www.opzp.cz/nabidka-dotaci/detail-vyzvy/?id=113

Celé znění aktuální verze dokumentu je zde: https://www.opzp.cz/dokumenty/detail/?id=674

Z něj cituji pasáž vztahující se k dotacím na pastevecké psy:

"V případě realizace preventivního opatření na ochranu před škodami způsobenými zvláště chráněnými druhy velkých šelem (vlk, rys, medvěd) se opatření navrhují v souladu s publikovanými postupy a způsobilými výdaji jsou zvýšené náklady na hospodaření: např. přenosné ohradníky (vodivá síť, mobilní elektrický ohradník), pevné elektrické ohradníky, ochrana proti podhrabání (předsazený vodič), zdroj napětí včetně příslušenství, zdvojení elektrického ohradníku či pevné ohrady nebo doplnění o elektrický ohradník, košár, optické bariéry (např. zradidlový ohradník), dále pořízení, výchova (socializace) a veterinární péče o psa pasteveckého plemene (maximálně 1 pastevecký pes na 100 ks stáda)."

Zde je třeba hned vypíchnout fakt, že stanovislo ochránců přírody, že chovatelé hodpodářských zvířat mohou žádat o 100% dotaci na ochranu svých stád, má značné vady na kráse. (Např. zde https://www.selmy.cz/clanky/moznost-zazadat-si-o-100-dotaci-na-ochranu-stad-se-pro-chovatele-prodlouzila-o-dalsi-mesic/). Standard z pera AOPK uvádí minimálně 2 pastevecké psy na 100 ks hospodářských zvířat, z dotací lze pořídit a pečovat pouze o jednoho psa na 100 ks hospodářských zvířat. Dalším důvodem k podivu je i to, jací autoři se na vzniku standardu na ochranu hospodářských zvířat podíleli. AOPK sice uvádí, že standard vznikal ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze (ČZU), ale vesměs jde o lidi z Fakulty životního prostředí (spolupracující např. na projektech OWADIS a OWAD), s vazbami např. na Hnutí DUHA. Chovatelskou problematiku, ať už hospodářských zvířat či psů, zde nezastupuje nikdo, navíc zde figuje jednatel firmy AGROTRANS spol. s r.o. Vítkovice v Krkonoších, která se zabývá realizacemi oplocení.

Z dalších oficiálních zdrojů se pasteveckých psů týká příručka Pastevečtí psi - praktická příručka pro chovatele ovcí a koz, jejíž autorem je Robin Rigg a kterou vydalo Hnutí DUHA v roce 2013. (https://olomouc.hnutiduha.cz/data/publications/pastevectvi-psi-2013-web.pdf)

Po obsahové stránce je to dílo v lepším případě kontroverzní. Doporučované postupy jsou zastaralé a leckdy za hranou týrání zvířat, některé jsou vyloženě špatné po faktické stránce. Původně jsem chtěla projít celou příručku a všechny sporné body rozebrat a pokusit se je uvést na pravou míru. To by ale rozsahem překročilo mnohonásobně rámec článku, v podstatě by vznikla nová příručka. Nabízí se otázka, co s tím. Chovatelům hospodářských zvířat je doporučováno pořízení pasteveckých psů, přitom jsou kvalitní informace těžko dostupné, z oficiálních míst se jich chovatelům nedostane. Sama jsem se opakovaně pokoušela otevřít na tohle téma diskuzi s ochránci přírody, bohužel marně. Jakmile došlo na konkrétní praktické věci ohledně pasteveckých psů, komunikace z jejich strany utichla. Potom se ovšem chovatelé hospodářských zvířat právem cítí ponecháni napospas rozhodnutím jiných subjektů.

Tradiční využití pasteveckých psů - jak to vypadá tam, kde to žije

Pokud se chceme podívat na země, kde je pastevectví tradice a kde se tradičně používají k ochraně stád i pastevečtí psi, bude to zejména Turecko, Kavkaz, Střední Asie. Odsud pocházejí plemena pasteveckých psů jako je kangal, akbaš, kars, kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký pes, gampr, kuchi a další.

Pastevectví zde probíhá hlavně formou volné pastvy, pastevci se stády putují za pastvou. Stáda jsou velká a velké jsou i smečky pasteveckých psů, které je chrání. Pastevci jsou vyzbrojeni a v případě potřeby stádo aktivně brání. Život je to tvrdý i pro pastevecké psy, většinu potravy si obstarávají sami lovem, pastevci je často krmí jen obilnou kaší nebo zbytky chleba, maso dostávají tu a tam, co zbyde. Odklízejí také zbytky po zvířatech, mršiny, placenty po porodech apod. V těchto podmínkách jde o žádoucí stav, kdy psi vyčistí okolí od většiny živočichů a pastevcům odpadá nutnost psy tolik krmit. O nedostupnosti veterinární péče asi netřeba sáhodlouze mluvit. Pastevecký pes je na tyto podmínky adaptovaný, je to tvrdý, houževnatý a skromný pes, silně teritoriální, s loveckým pudem - ten je utlumen jen vůči stádu (a případně dalším zvířatům, které pastevecký pes chápe jako svoje).

A jak by to tedy mělo vypadat u nás?

Podobné podmínky v Evropě nemáme téměř nikde, legislativa upravuje mnoho věcí, od ochrany šelem po povinné očkování psů (vzteklina), máme tu propracované zákony proti týrání zvířat, které je samozřejmě nutné respektovat. Většina Evropy je poměrně hustě osídlená, máme tu kulturní krajinu, pozemky v soukromém vlastnictví, turistické cesty, pastva probíhá většinou na ohrazených pastvinách. Využití pasteveckých psů musí být těmto podmínkám uzpůsobeno, což není nemožné, ale rozhodně to není tak snadné, jak je to předkládáno z oficiálních míst. Zvláště pro chovatele hospodářských zvířat s nulovou zkušeností s pasteveckými psy je to výzva a práce navíc, ke které se staví o to odmítavěji, o co vehementněji je jim to ochránci přírody doporučováno jako zaručené řešení. Výše již bylo řečeno, že dotace nepokryjí 100 % nákladů na pořízení, výchovu, krmení a veterinární péči.

Obecně se dá říci, že aby smečka pasteveckých psů mohla efektivně bránit stádo před smečkou vlků, měl by být počet psů vyšší než je počet vlků. Bez ohledu na velikost stáda. Jeden pes u stáda potom funguje dočasně, nebo jako alarm. Dočasně do té doby, dokud se predátorům vyplatí táhnout o dům dál. Tento systém není statický, rovnováha je dynamická, v lepším případě. Vlci se učí překonávat nové bariéry, adaptují se na prostředí. Pes jako alarm může efektivně fungovat pouze v případě, že přivolá člověka, který zakročí. V současné době takové zakročení legislativa ČR neumožňuje (https://www.navratvlku.cz/o-vlkovi-ohrozeni-a-ochrana/).

Pokud si tedy vezmeme například chovatele ovcí, který má svá zvířata rozdělená do několika stád (což je běžná, nebo lépe řečeno v podstatě nevyhnutelná věc), měl by tento chovatel ideálně v každém stádě mít několik pasteveckých psů. Je třeba také počítat s tím, že feny se hárají průměrně dvakrát do roka a po tuto dobu (cca 4 týdny) je nutné je oddělit, aby nedošlo k nežádoucímu nakrytí. V případě, že pastviny navazují na turistické trasy, kde se pohybují lidé se psy, může hárající fena na pastvině také lákat kolemjdoucí psy (kromě toho, že je známo i to, že někdy dojde k nakrytí feny dokonce samotným vlkem). Na východě tohle nikdo příliš řešit nemusí, pokud pastevečtí psi zabijí psího vetřelce, nehrozí pastevcům právní tahanice, naopak si prověří kvalitu svých psů. Příručka vydaná Hnutím DUHA doporučuje pastevecké psy kastrovat, což je dle mého důkazem neodbornosti a neznalosti problematiky. Kastrace rozhodně může změnit povahu psa a snížit jeho teritoriální chování. Navíc mezi kastrovanými a nekastrovanými psy může docházet k bitkám. V neposlední řadě představuje kastrace takto velkých psů nemalý finanční výdaj. Kvalitní, prověřená zvířata je také žádoucí použít dále do chovu.
Vzhledem ke specifickým podmínkám, ve kterých probíhá pasení stád v České republice, je žádoucí rozumná socializace pasteveckých psů nejen s hospodářskými zvířaty. Doporučovaný postup, tedy držet pasteveckého psa od 8 do 16 týdnů věku prakticky v izolaci pouze s ovcemi, následně omezit jeho kontakt se světem na minimum (na občasné procházky po farmě a krátká výcviková okénka s jedním člověkem), do stáda ho zařadit až v dospělosti, je rozhodně ZCELA špatně. Pes se ideálně učí od smečky pasteveckých psů, ve které vyrůstá. Zde se učí reagovat na podněty, hrou se učí boji. Postupně zaujímá svou roli, dle temperamentu a svých schopností. V průběhu dospívání se u psa střídají období zvýšené odvahy a naopak zdrženlivosti, kdy štěně poznává okolní svět. V našich podmínkách budou psi v užším kontaktu s člověkem, bude nutné s nimi absolvovat veterinární prohlídky, právě ve věku před pubertou je s pasteveckým psem snadnější pořízení a co se zde zanedbá, laik bude těžko později napravovat. Pastevečtí psi zpravidla dobře reagují na přirozenou autoritu, současně neztrácejí svou nezávislost, kterou mají geneticky danou, stejně jako vztah k hospodářským zvířatům. Není třeba je tedy vysloveně deprivovat zavíráním s ovcemi! Je doporučeníhodné, aby se pastevecký pes naučil respektu, dokud nemá mentální i fyzickou převahu nad člověkem. A k budování respektu a vzájemného vztahu je přirozeně třeba, aby člověk se psem trávil nějaký čas, aby pes poznal prostředí, ve kterém se bude pohybovat! Dát dvouměsíční štěně k ovcím a nechat ho, aby si zvykalo, je jako posadit prvňáčka za volant a čekat, že se naučí řídit.
Ve standardu vydaném AOPK se píše: "Prioritou pasteveckého psa musí být stádo hospodářských zvířat, nikoli psí smečka." Skutečnost je taková, že prioritou pasteveckého psa je jeho smečka A stádo hospodářských zvířat A také lidé - pastevci a jejich rodiny!

Výhodou pasteveckých psů je mimojiné to, že stádo chrání před širokou paletou nepříznivých vlivů, nejen před velkými šelmami, ale také před dravci, krkavci, toulavými psy, dokáží značnou část lidí odradit od vstupu na pastviny. Dokáží se také postarat o slabší mláďata, kterým dělají "garde", zahřívají je, dokážou zatoulané mládě přivést k matce. Jejich přítomnost stádo zklidňuje, zvířata se klidněji pasou a mohou tak mít větší přírůstky. A že je možné držet pastevce i v podmínkách českého venkova, to dokládá praxe - mnoho lidí tyto psy má jako hlídače i odanné rodinné psy.

A protože by se dalo pokračovat a popsat mnoho stran alespoň hrubými návody, jak na to, vyvstává otázka, co dále. Zcela jistě je třeba lepší manuál k pasteveckým psům. Je třeba přizvat i chovatele pasteveckých psů, kteří s těmito plemeny mají letité zkušenosti a pokud někdo, jsou to oni, kdo dokáže poradit. Rozhodně u nás v republice i v okolních zemích máme kvalitní psy i dobré chovatele, není pravdou, že je třeba vozit psy až ze Španělska apod. Motivací všech by mělo být co nejlepší fungování jednotlivých částí i celku, k tomu patří hledání schůdných cest a zcela určitě i kompromisy.

Anna Saxlová