Na mou duši, na psí uši

Již 30 let je v České republice zákonem zakázáno kupírovat psům uši, skoro 20 let potom platí i zákaz propagace kupírování, tedy zákaz účasti kupírovaných psů na veřejných akcích i bonitacích a zákaz zveřejňování jakéhokoliv materiálu, který by ke kupírování mohl navádět (i tady si zákon libuje ve vágnosti).

Zákon zakazuje amputace částí těla a poškozování tkání z jiných než zdravotních důvodů, výjimkou u psů je krácení ocasu do 8 dne věku a označování tetováním nebo mikročipem. Z pohledu zákona má kupírování čistě kosmetický důvod a je týráním (samozřejmě pokud by nemuselo být provedeno ze zdravotních důvodů).

Uši jako komunikační prostředek, to je další argument proti kupíraci. Viděla jsem stovky pasteveckých psů, kupírovaných i nekupírovaných, nikdy jsem si ale nevšimla, že by kupírovaní psi byli z hlediska komunikace znevýhodněni. Mnohem větší roli hraje rozdíl mezi plemeny, typické reakce pasteveckého psa se velmi liší od reakcí ovčáckých psů, teriérů atd., takže v reálu mají tito psi občas problém se domluvit. Problémy domluvit se mají pastevci mezi sebou ze zcela jiných důvodů, než jsou kupírované uši, v první řadě záleží na povaze psů, na zkušenosti, na fyziologických změnách. Troufnu si říci, že na komunikaci těchto psů má fáze měsíce větší vliv než kupírované uši. Možná by tedy skalní ochránci zvířat měli zakázat Měsíc.

Jiný pohled na kupírování uší zastává nemalý počet chovatelů a majitelů pasteveckých psů. Uši a někdy i ocas se tradičně kupírovaly z praktických důvodů, protože jsou to zranitelná místa, která při střetu se šelmami, při šarvátkách ve smečce nebo strkanici mezi hospodářskými zvířaty vcelku snadno dojdou újmy. Uši jsou velmi citlivé a hodně krvácí, do ran sedá hmyz a komplikuje hojení. Dlouhosrsté psy alespoň částečně chrání jejich dlouhé chlupy.  Protože kupírování je práce navíc, těžko lze věřit, že by se historicky provádělo čistě z kosmetických důvodů. Psi přežili i v mnohem primitivnějších podmínkách tisíce let kupírace. Až moderní společnost, která má většinou s těmito plemeny nulovou zkušenost i povědomí o historickém kontextu, si v posledních dekádách usmyslela něco jiného.

S návratem šelem do našich končin a přišlo i opětovné pracovní využívání pasteveckých psů. Pořizování psů, případně jejich provoz, stát dokonce dotuje a podporuje chovatele hospodářských zvířat v tom, aby si pastevecké psy pořizovali. Znovu se tak zvyšuje riziko zranění, a to jak ze strany případného střetu se šelmami, tak z pranic a vyjasňování pozic mezi domácími zvířaty. Z mého pohledu je zákaz kupírování uší u těchto psů mnohem větším týráním než samotná kupírace. Tito psi mají navíc vrozený značně zvýšený práh bolestivosti, ani omylem na ně nejde vztáhnout antropomorfizované uvažování "podle sebe soudím tebe".

Vzniká nám tu tedy nově situace, kdy stát prosazuje pracovní využívání pasteveckých psů, které samozřejmě představuje pro tyto psy zvýšené riziko poranění, ale současně zakazuje preventivní opatření, které má tyto psy chránit. Že jsme jako v Kocourkově? Bohužel je nám neustále vnucováno, že tak je to pro nás všechny nejlepší. Zcela jistě vím jedno, pro pastevecké psy tomu tak není.