Ochrana domácích zvířat pomocí pasteveckých psů

Pastevečtí psi zde byli odedávna, jejich hlavním úkolem bylo chránit stáda a ostatní domácí zvířata svých majitelů před útoky predátorů. Ochraňovali ale také např. plodiny na zahradách a polích před škodami způsobenými lesní zvěří nebo obydlí před vyloupením. Feny - matky a posléze celá smečka štěňatům předávaly své zkušenosti, tím štěňata zprostředkovaně získávala i zkušenosti svých prapředků. Takto svými po generace se zdokonalujícími schopnostmi ostrahy tvořili pastevečtí psi imaginární hradbu mezi divokou přírodou a majetkem svých milovaných pánů. Tato práce pro ně nebyla přítěží, ale poctou, na kterou byli náležitě hrdí. Jejich přidanou hodnotou bylo, že díky své obdivuhodné oddanosti a neohroženosti se také stali nejlepšími přáteli celé své lidské rodiny.

Poté v Evropě nastala doba, kdy se díky růstu lidské populace neustále zmenšovalo území s původní přírodou. Velcí dravci byli na většině území lidmi vyhubeni a stáda ovcí už nebylo potřeba tolik hlídat. Pastevečtí psi se pro ovčáky stali přítěží - darmožrouty, proto byli od stád odděleni a stali se z nich hlídači domů nebo nároční, i když atraktivní domácí mazlíčci. Z velké části dostala jejich činnost naprosto jiný rozměr a po věky trvající koloběh pasteveckých psů jako ochránců stád byl přetržen. Instinkt pro sounáležitost s domácími zvířaty a jejich schopnost ochránit je před predátory začal u pasteveckých psů pomalu uvadat.

Stalo se ale něco nečekaného. Po nějaké době si lidé uvědomili, že divoká příroda je pro ně důležitá, že nenahraditelnou funkci v ní mají právě velcí predátoři, a proto se je do krajiny rozhodli vrátit. Ale každé narovnávání starých chyb s sebou nese problémy, a zde se jako největší problém ukázala naprostá absence ochrany domácích zvířat před těmito dravci. Technika samotná, tedy elektrické ohradníky, nedokážou tak houževnatého dravce, jako je třeba vlk, donutit vzdát se záměru ulovit si pro něj daleko snadnější kořist, než je ta, kterou loví v lese. Tehdy začala doba návratu pasteveckých psů do krajiny, návratu tam, kam patří, ke stádům ovcí, koz, krav a koní a ke svým pánům ovčákům. Uvědomili jsme si, že pastevečtí psi jsou zřejmě tou nejlepší variantou řešení problému s predátory, protože jejich hlavní funkcí není predátora zabít, ale působit na něj odstrašujícím způsobem a donutit ho, aby si vyhledal svou kořist tam, kde je jeho přirozené prostředí. Díky tomu je ochrana zvířat pasteveckými psy současně pro divokou přírodu variantou nejšetrnější.

Výchova pasteveckých psů

Návrat není ale tak jednoduchý, jak by se zdálo. Mnozí chovatelé ovcí nemají s tak silnými psy, jako jsou psi pasteveckých plemen, naprosto žádné zkušenosti, spíše z nich mají strach a bojí se, že nedokážou zvládnout jejich výcvik. Také povědomí o fungování pasteveckých psů je často zkreslené. Představa, že jenom vlk, rys nebo medvěd jsou pro naše stádo nebo další domácí zvířata jediným nebezpečím, je nesprávná. Pastevečtí psi jsou dobrou obranou i proti ostatním dravcům, velké škody mohou způsobit i malí dravečci jako lišky, jezevci, kuny, lasičky nebo draví ptáci (zvláště na drůbeži), krkavci a jak víme ze zahraničí, obrovské škody působí i nově sem pronikající šakali.

Je to opravdu nový začátek se vším všudy. Doby, kdy se mladí psi učili svým dovednostem od těch starších ve smečkách, jsou pryč. Většina pasteveckých psů přichází ke stádům, kde zvířata nejsou na trvalou přítomnost psa ve stádě zvyklá, a proto často reagují buď útěkem, nebo agresivitou vůči psovi. Tyto reakce u stád, kde se pastevečtí psi dlouhodobě pohybují, prakticky nezaznamenáme. Tam se zvířata chovají k pasteveckému psovi přezíravě nebo přátelsky, protože vědí, že pes není jejich soupeř, ale pomocník. Dalším, handicapem současných pasteveckých psů je i to, že většinou přicházejí ke stádu mladí a nemají tam starší psí kolegy, od kterých by se mohli učit. Proto dělají mnoho chyb a je na jejich pánech, aby jim vysvětlili, co po nich požadují, co je a co není dobré. V této době je tendence taková, že při pořízení pasteveckého psa si mnohý jeho čerstvý majitel myslí, že přiveze štěně domů, nějakou dobu ho nechá vyrůst a seznámit se doma s rodinou a pak ho bez nějakého velkého zvykání ,,vrazí´´ do stáda ovcí a běda jak pes nebude fungovat tak jak si představoval. To je ale naprosto scestná myšlenka dopředu odsouzená u většiny takto ,,vychovaných´´ psů k nezdaru. Takhle prostě výchova pasteveckého psa nefunguje. Dalším rozdílem oproti dřívějším dobám je to, že většina pasteveckých psů byla tradičně zvyklá na trvalou přítomnost člověka - pastevce u stáda. Takto to už dnes většinou není a pastevečtí psi se musí naučit, jak stádo ochraňovat i bez přítomnosti člověka. Je to pro většinu pasteveckých psů dost zásadní změna a je třeba poskytnout jim dostatek času, aby se této změně mohli přizpůsobit.

Jedním způsobem, jak zařadit štěně do stáda, pokud chceme aby pes pracoval ve stádě sám bez přítomnosti člověka je umístit ho s několika kusy mladých ovcí nebo beránků, tak velkých, aby se štěně a ovce nemohly navzájem ohrozit, do menší, dobře oplocené ohrady, na místo kde budete mít tuto skupinku pod dohledem a pozorovat, jak se ke zvířatům pes chová. Stejně tak důležité je kontrolovat i chování ovcí ke psovi, abychom mohli řešit případné problémy v jejich soužití. Pes tímto způsobem pochopí, že žije ve stádě, ale že člověk na něho i na stádo dohlíží. Je důležité aby ve skupince ovcí nebyly ani ty které jsou extrémně agresivní ani žádné extrémně slabé a nemocné. Je také potřeba mladému psu omezit kontakt s člověkem pouze na nutné minimum potřebné pro jeho socializaci, aby ovládal základní povely a pochopil, že člověk je jeho hlavní autorita, kterou musí respektovat, ale aby věděl, že jeho místo je u ovcí. Když bude dělat něco, co není dobré, je třeba jeho chování korigovat, aby pes pochopil, co od něho požadujeme. Takhle necháme psa vyspět aspoň do věku psího teenagera, tedy do věku 7-10 měsíců. Na konci tohoto výcviku by se pes i ovce k sobě měli chovat naprosto bez agresivity, nemělo by být mezi nimi žádné napětí a pes už by neměl dělat nic, co bychom museli korigovat. Tehdy ho můžeme pustit i s jeho ovcemi k hlavnímu stádu. Takovým způsobem zajistíme, že pes už má ve stádě svoje zvířata, která ho znají a chovají se k němu přátelsky. Od nich se poté chování ke psovi postupně naučí celé stádo. Tímto způsobem můžeme získat psa, který se naváže na ovce tak, že je bere jako svoji smečku a trvale s nimi zůstává, což je velmi důležité když máme velké pastviny a pes který se bude pohybovat mimo stádo, například bude čekat poblíž vchodu, až mu přineseme žrádlo, nám bude z hlediska ochrany stáda špatným pomocníkem. Protože pro správného pastevce je na prvním místě vždy ochrana stáda, rozhodně takový pes neplní odstrašující funkci, že predátora vyrušuje při prohlížení oplocení a mnohdy i pozdě zareaguje na napadení stáda. Pokud ale vychováme psa dobře, můžeme vyrovnat handicap způsobený nepřítomností starších psů od kterých by se mohl učit, protože se pes zase na druhou stranu nenaučí případné zlozvyky těchto starých psů, což nám může námahu s jeho výchovou později mnohonásobně nahradit.

Velmi dobré je, když při tomto secvičování seznámíme mladého psa s fungováním elektrického ohradníku, neboť oplocení musí fungovat tak, aby se náš pes či psi nenaučili utíkat. Nikdy nepouštějme mladého psa do oplocení, které by mu mohlo dovolit unikat z pastviny, protože pokud se mladý pes naučí utíkat, budeme tento nešvar psa velmi těžce a dlouho odnaučovat. Lidé, kteří pracují s pasteveckými psy, říkají, že není dobré chodit na procházky se svými pasteveckými psy do okolí pastvin, na kterých pes pracuje a jejichž okolí zná. Je lepší nasednout se psem do auta a odjet někam, kde je pes v cizím prostředí. Je to proto, aby psa zbytečně nelákalo uniknout z ohrady kvůli něčemu, co potkal na procházce a co bude neustále při obíhání pastviny mít na očích a lákat ho aby se na to šel podívat. Jinak procházky s pasteveckými psy by měly být spíš výjimka, která podporuje soužití s lidmi a většinu kontaktu s našimi psy máme přímo když hlídají u stáda, kde je navštívíme a pomazlíme se s nimi, čímž jim ukážeme, že člověk je důležitou součástí jejich života a že si jejich práce vážíme, ale rozhodně to děláme tak aby pes neměl tendenci s námi odcházet od stáda. Co bych rozhodně nedělal je pouštět pasteveckého psa při procházce navolno, protože případné honění divoké zvěře a vzdalování se od člověka rozhodně nenapomáhají jeho budoucí zodpovědné práci u stáda.

Toto je způsob jak zařadit svého prvního pasteveckého psa do stáda, ale pokud budeme vytvářet větší smečku psů bude to samozřejmě složitější, kdy základ smečky by dle mého měl být pes samec, poté minimálně rok od něho fena a na fenu se dají navázat štěňata, ať už přímo její, nebo i jiná, která dobrá fena příjme jako svoje, ale toto je jen hrubý nástin, kde velkou důležitost bude mít i to o jaké se jedná plemeno, popřípadě je li smečka složena z více plemen, neboť i to je možné. Ale to vše je potřeba si zjistit u chovatelů od kterých si budeme brát štěňata.

Nešvarem, který je v Čechách velmi zakořeněn, je to, že majitelé stád, do té doby, než jim dravci, jako třeba vlci, začnou dělat škody na jejich stádě, si pasteveckého psa na své pastviny neumístí a odůvodňují to tím, že oni si pořídí psa tehdy, až ho budou potřebovat. Je to velmi naivní myšlenka, pravděpodobnost, že v době, kdy budete potřebovat plnohodnotného, tedy dospělého pasteveckého psa, zvyklého na práci u stáda, vám někdo takového prodá, se prakticky rovná nule. Psa je nutné si vychovat dříve, než predátoři přijdou, aby jeho výchova proběhla tak, jak má, a mohl se z něj stát dobrý pastevecký pes.

Zvláště na začátku, kdy psa dáme na pastvinu, musíme kontrolovat, jak je to u něho s odpočinkem. Někdy se stává, že psi prostě neumějí snížit svoji pozornost, když se nic neděje, a neodpočívají. Toto většinou značí i to, že jeden pes je na velikost našeho stáda málo a budeme muset mít ještě dalšího psa, aby k tomuhle přílišnému vysílení nedocházelo. Je velmi důležité si rozmyslet, podle velikosti a členitosti pozemku, kolik psů budeme potřebovat, abychom pastvinu kvalitně ochránili. Je jasné, že vysílený pes při kontaktu s predátorem může dopadnout velmi špatně, až fatálně.

Dalším problémem je to, že mezi chovateli pasteveckých plemen se dost často setkáváme s naivním názorem, že pes, který pochází z dobré pracovní krve, má po generace v sobě instinktivně zakotvené správné chování pasteveckého psa a po příchodu ke stádu se sám od sebe začne chovat tak, jak má. Je to sice krásná myšlenka a je jisté, že instinkty v psovi přetrvávají, ale jejich míra je u každého psa individuální a tak stoprocentní důvěra v samonastavitelnost do funkce pracovního pasteveckého psa je velký omyl, který nám může zkazit i jinak velmi nadějného pasteveckého psa.

Tento mylný názor může celý projekt znovunavrácení pasteveckých psů ke stádům zničit tím, že zničí důvěru ve schopnosti pasteveckých psů. Neboť psi přidaní ke stádu bez výcviku nebudou pracovat tak, jak by pracovat měli, což bude následně posouzeno jako důkaz neschopnosti pasteveckých psů všeobecně.

Reakce na argumenty odpůrců pasteveckých psů jako hlídačů stád

Je to celé o vrozené lidské lenosti. My, lidé (Češi jsou na toto opravdoví specialisté), velmi rádi přijímáme takové řešení problému, kdy nám někdo nabídne, že problém vyřeší za nás, nebo nám vysvětlí, že se problém vyřeší sám bez naší účasti. Je to velmi lákavá varianta, ale většina takových řešení skončila svým výsledkem v místě nacházejícím se na zadní straně těla, kdesi mezi trupem a dolními končetinami.

Mnozí odpůrci poukazují na to, že pastevečtí psi díky své velké síle mohou při případném útěku někoho pokousat nebo mohou ublížit turistům, kteří si zkracují svoje pěší túry přes pastviny, podlézají, přelézají nebo přímo ničí při své pouti ohradníkové oplocení. Toto však není příliš přesvědčivý argument, vzhledem k tomu, že za ohradníky jsou umístěni třeba býci, nebo agresivní berani, kteří při útěku nebo při narušení teritoria turisty mohou způsobit i daleko větší zranění, než jsou ta, způsobená psy.

Dále odpůrci argumentují neúspěchy při použití pasteveckých psů, kdy i přes přítomnost psů bylo stádo napadeno vlky a vznikly ztráty. Ruku na srdce - chtít po nezacvičených psech hned od začátku 100% úspěšnost v ostraze, kdy navíc u jednoho stáda psi jsou a u ostatních okolních stád ne a smečky vlků nejsou prakticky zvyklé při svých útocích na jakýkoliv odpor, to je velký alibismus. Stoprocentně proti predátorům nefunguje žádná ochrana, ale pokud pasteveckým psům dáme prostor a čas se sžít se stádem a odhalit všechny zákonitosti útoků predátorů, úspěšnost ochrany se bude zvyšovat.

Možná si potřebují ti, co nevěří ve funkčnost psí ostrahy stád anebo se jim prostě jen nechce si prací se psy "komplikovat život" pouze sami sobě dokázat, že nejlepší je nedělat s tímhle problémem nic a pouze čerpat náhrady za škody na svých zvířatech. Co budou tihle majitelé stád dělat, až se zde dostatečně rozmnoží šakali, kteří chránění nejsou, a jak vidíme ze států, kde už jich je dostatek, i když nezabijí dospělá hospodářská zvířata, působí obrovské škody na mláďatech? V takovém případě vzhledem k tomu, že šakal není chráněným živočichem, stát žádné škody nahrazovat nebude. Jaké řešení tito psí skeptici vymyslí, budeme šakaly trávit jako hraboše?

Plemena pasteveckých psů

Zde bychom vám chtěli dát základní informace o jednotlivých plemenech pasteveckých psů. Víme, že se jedná jen o zlomek plemen pasteveckých psů, chovaných v České republice. Je to proto, že jsou zde uvedena pouze plemena, u nichž se nám povedlo najít chovatele, kteří své psy chovají tak, aby už od mládí byla štěňata v kontaktu s hospodářskými zvířaty. Takový způsob chovu je základním předpokladem pro výchovu kvalitního pracovního pasteveckého psa. Samozřejmě ani tehdy, pokud si pořídíte štěně ze správně pracovně vedeného chovu pasteveckých psů, nemáte stoprocentní jistotu, že ze štěněte vyroste perfektní pastevecký pes. Je ale jasné, že tam, kde je štěně od mládí v kontaktu s domácími zvířaty, dobře socializované, vychované v prostředí, podporujícím jeho vlastnosti pasteveckého psa, je pravděpodobnost, že se stane dobrým pastevcem, mnohonásobně vyšší, než u štěněte odchovaném někde ve třetím patře panelového domu. Pastevečtí psi všeobecně jsou psi, kteří nesnesou výcvik cestou drilu a je potřeba při jejich výcviku postupovat s rozvahou a důsledností, ale současně dostatečně citlivě, s přihlédnutím k specifickým vlastnostem konkrétního plemene. Rozhodně u nich nepochodíte, pokud se budete snažit je zlomit cestou násilí. Všeobecně nejsou pastevečtí psi vhodní pro zbrklé, nerozhodné, nervózní nebo cholerické lidi, ale pokud jim poskytnete takové podmínky, které jim vyhovují, získáte dalšího člena vaší rodiny, strážce který by za vás položil život, kamaráda vašich dětí i přítele, který vám svýma očima sdělí víc než mnozí lidé dlouhými řečmi a podrží vás svou psychickou vyrovnaností v dobách, kdy budete ztrácet důvěru ve smysl svého konání.

Kangalský pastevecký pes

Toto plemeno je původem z Turecka a jedná se o plemeno se středně dlouhou srstí, která je současně dostačující izolací pro zimu v našich podmínkách. V letním období pes po vylínání lépe snáší vysoké teploty. Jeho barva je od béžové po vlkošedou, ale vždy by měl mít tmavší barvu srsti na tlamě a uších. Je to bystrý ochránce stáda, jehož přirozeností je pracovat ve smečce a při této spolupráci si rozdělit hlídací úkoly jednotlivých členů smečky podle jejich síly a schopností. Kangal má vytlačovací styl hlídání, na vetřelce nabíhá, divoce štěká a snaží se ho vytlačit pryč od stáda nebo od domu. Nemá tendenci hned kousnout, kousnutí přichází až tehdy, když vetřelec nedbá upozornění a postupuje směrem k hlídanému domu či stádu. Tento styl hlídání je dobrý třeba tam, kde se opakovaně na pastviny dostávají turisté, neboť je díky němu menší pravděpodobnost, že pes turisty pokouše. Je učenlivý a je velmi důležité vysvětlit a vtisknout mu svoje požadavky na to, jak a co by měl hlídat, ve fázi dospívání, neboť to pak bude dodržovat celý život. Kangal je pastevecký pes, který je dobrou variantou i pro začátečníky, pokud budou dodržovat důsledně správný postup výchovy. Je rodinným psem, milujícím děti i celou svou rodinu, je velmi oddaný, ale musíme mu vždy poskytnout dostatek práce, která dává jeho životu smysl a náplň.

Farma Libná - Eva Hrubá, Zdoňov tel.: 604 319 974, e-mail: ewwyk@seznam.cz

Gronland Angakok - Tomáš Kaipr, Velemín tel.: 734 702 356, e-mail:  tomas.kaipr@seznam.cz

Turkish Diamond - Marek Kvarda, Hajnice tel.: 603 216 765

Ch.s. Bohemia Kristalis, Kristýna Lišková, tel.: 739 906 319, e-mail: liskovakristyna@email.cz FB:  https://www.facebook.com/bohemiakristaliskennel

CHS Patron Cardiaci, tel.: +420 776117364, e-mail:  kangaloriginal@seznam.cz FB: Kangal Original https://www.facebook.com/Kangaloriginal/

Pyrenejský horský pes

Jeho zemí původu je Francie, jedná se o dlouhosrsté plemeno psa, zbarvení je bílé s béžovými nebo šedými znaky. Je to velký majestátný pes, jehož kostra není tak silná jako kostra středoasiata nebo kavkazana. Jeho styl hlídání je podobný stylu kangala, také vytlačuje nepřátele nabíháním a divokým štěkotem od toho, co stráží, a stejně jako kangal je psem, který potřebuje pro svůj kvalitní život práci ve stylu hlídání domova, své rodiny nebo stáda. Miluje děti a svou rodinu. Jeho výchova spočívá v jasném nastavení mantinelů, co je a není vhodné, a v dodržování těchto zásad po celou dobu jeho dospívání. Je to trpělivý pes a ke své rodině je velmi oddaný. Je vhodnou volbou i pro začátečníky, kteří důsledně dodrží správný postup výchovy s přihlédnutím ke specifickým požadavkům tohoto plemene. Při hlídání je zvyklý rozhodovat se samostatně a jeho majestátný vzhled spojený s divokým štěkotem jsou dostatečnými argumenty, zamezujícími predátorům napadnout to, co hlídá.

Zahájský mlýn - Pavlína Seifertová, Mšené-Lázně, tel.: 606 276 615, e-mail:  rarasci@centrum.cz

Šarplaninský pastevecký pes

Jedná se o psa, který byl používán v Srbsku a Makedonii na obranu proti velkým predátorům, je to dlouhosrsté plemeno psa vhodné i tam, kde bývají velké zimy. Vzhledově velmi podobné kavkazskému pasteveckému psovi, není ale tak silné kostry, ani nedosahuje velikosti kavkazana. Jeho váha bývá do padesáti kilogramů, zbarven by měl být šedě, od pískově šedé po vlkošedou. Jedná se o velmi samostatného psa, který důsledně hlídá svoje území proti predátorům a vetřelcům. Samostatnost neznamená, že by nedokázal pracovat ve smečce, ale jako většina pasteveckých psů můžeme vytvořit smečku těchto psů. Je potřeba, aby při výchově bylo postupováno důsledně, nesnáší výchovu na základě drilu, je to velmi nezávislý pes, kterého nemůžete vychovávat jako německého ovčáka. Není rozhodně vhodný pro netrpělivé majitele a choleriky.

Zde máme pouze kontakt na klub, kde vám s vyhledáním chovatele poradí: https://www.sarplaninec-club-cz.cz/

Kavkazský pastevecký pes

Toto plemeno pochází z území Ruska, Gruzie, Azerbajdžánu a Kazachstánu a z hlediska FCI je jeho zemí původu Rusko. Je to jeden z nejsilnějších pasteveckých psů, velmi silné kostry a s maximálním strážním pudem, odrazující nepřátele svým divokým vzhledem i zuřivým štěkotem. Jsou to dlouhosrstí psi, vhodní i do velmi drsných podmínek, schopní se ubránit i opravdu velkým predátorům, zvláště pokud máme více těchto psů najednou. U tohoto plemene je opravdu vhodné aby si ho pořizovali lidé, kteří už nějaké zkušenosti s výcvikem psů mají. V mládí jsou kavkazáci hraví a přístupní širšímu okruhu lidí, což se po dosažení dospělosti zhruba mezi 2-3lety razantně mění a psi komunikují pouze se svými nejbližšími, k cizím se stávají nepřístupní a projevují svůj silný strážní pud. Milují svou rodinu, za kterou budou bojovat do posledního dechu. Přes svoji velikost jsou velmi tolerantní k dětem i k ostatním mláďatům. Vzhledem k tomu, že kavkazáci v poslední době zažili velký odklon od jejich původního určení, je velmi důležité pořídit si pro ochranu stáda štěně z podmínek, kde jsou odchovávána v kontaktu se zvířaty a v duchu toho, jak má vyrůstat správný pastevecký pes.

.Ze Žďárských lesů - Aleš Prosecký, Lísek, tel.: 604 236 164, e-mail:  ales.prosecky@email.cz

Von Life Ball - Pavlína Folklman, Hýskov, tel.: 606 675 789, e-mail:  pavlinafolkman@aol.com

Středoasijský pastevecký pes, mnohdy nazývaný Alabaj

Zemí původu je Turkmenistán, ale jeho různé formy najdeme i ve všech ostatních zemích střední Asie. Stejně jako kavkazan patří mezi nejsilnější pastevecké psy s velmi robustní stavbou těla. Je uzpůsoben pro strážení stáda a majetku svých pánů i před těmi nejnebezpečnějšími predátory, přičemž stejně jako ostatní pastevečtí psi rád pracuje ve smečce. Jeho srst je sice středně dlouhá, ale velmi hustá, takže mu nedělá problém ani opravdu velká zima. Oproti kavkazanovi středoasijat používá až na výjimky naprosto jiný styl hlídání, napadá nepřítele bleskovým výpadem bez jakéhokoliv štěkání. Tento způsob je podle znalců plemene výhodný tím, že štěkáním jednak nevyplaší ovce a nezpůsobí u nich paniku, jednak je tak jeho útok díky momentu překvapení účinnější. Kromě této speciality je ovšem jeho výchova velmi podobná výchově kavkazana a stejně tak i u něho platí, že středoaziat nepatří do rukou lidem bez zkušenosti s výchovou psů, nebo těm, kteří nedokážou při jeho výchově dodržet důsledně správný postup.

Von Life Ball - Pavlína Folklman, Hýskov, tel.: 606 675 789, e-mail:  pavlinafolkman@aol.com

Urunmak - Hana Chudomelová, Janov, tel.: 724 018 414, e-mail: hana.chudomelova@seznam.cz

Tornjak

CHS Gulden Land - Ivan Linhart, Sekerkovy Loučky, 51101 Mírová pod Kozákovem, tel: +420 728784722, e-mail: info@agroturistika.org

Tomáš Kaipr