O vlcích, psech, lidech a jejich ovcích,
aneb člověk člověku vlkem 

Případ sraženého vlka rozproudil zase jednou mezi veřejností debatu i krev. A opět zaznívá názor, že chovatelé hospodářských zvířat si mají pořídit pastevecké psy a bude po problému. Kéž by tušili, jak titěrnou špičku ledovce vidí a jak komplexní i komplikovaná je celá věc ve skutečnosti. Ve své podstatě se dotýká úplných základů toho, jak civilizace dnes funguje a jak vůbec chápe svět okolo sebe. Mnoho lidí je dnes přesvědčeno, že když se objeví problém, objeví se i jeho řešení. Když jde o střet přírody a civilizace, mnohdy vyvstalý problém jen začne ukazovat další a další problémy a trhliny v systému. Společnost a všechny její aktivity, včetně moderního zemědělství, funguje podle jiných pravidel než příroda. Můžeme říci, že jsme se určitý čas a na dluh částečně vymanili z okovů nutnosti a jasně zřetelných souvislostí. Jídlo se objevuje v obchodech a většina lidí nemá tušení, co tomu musí předcházet. Predátoři i psi se ale vždy budou řídit podle zákonů přírodních a budou ignorovat lidmi vytvářenou virtuální realitu. Nakonec podle těchto zákonů fungují stále i domácí a hospodářská zvířata. Síla vůle a pozitivní myšlení žádné zvíře nenakrmí, a to ani člověka.

Člověk stvořil psa takového, aby mu vyhovoval. Aby s ním sdílel těžkosti života a aby mu pes nepřekážel. 

Málokterý popis tak dobře vystihuje podstatu původních pasteveckých psů. Je však třeba znát podmínky, ve kterých tito psi vznikli a pro které byli stvoření. Kdo nezná historii, neví, kam povedou jeho kroky.Většina příruček a knih o pasteveckých psech se zaměřuje na velmi obecné informace, vyjmenovává plemena a čtenářům poskytuje základní obrysy toho, co obnáší péče o takové psy. Pokud chovatel hospodářských zvířat uposlechne rady a pastevecké psy si pořídí, rychle zjistí, že tyto informace absolutně nestačí pro praxi. Nestačí vědět, že je třeba mít dobrý plot. Protože ve skutečnosti je dobrý plot z pohledu zajištění o konkrétních podmínkách místa i schopnostech a vynalézavosti psa. Nestačí vědět, že pes má být co nejvíce se zvířaty, když pes začne zvířata honit, nebo se snaží utíkat. Zkušenost mnohokrát ukázala, že jakmile přijdou praktické trampoty, najednou není nikdo ochotný opravdu poradit a pomoci.Původně zde nebyla žádná plemena a žádné ploty. Silnější, chytřejší, opatrnější a zdravejší psi přežili déle. Pastevečtí psi napříč oblastmi tradičního využití sdílejí podobný typ s několika subtypy. Protože takoví psi jsou funkční, jejich výzor, povaha a schopnosti jsou dané prostředím a drsnou selekcí. V současné době se stále více skloňuje termín "aborigen", kterým se označují právě tito původnější psi.

Pastevečtí psi se pohybovali s pastevci a jejich stády, v rozlehlé krajině, většinou s mnohem řidším osídlením. Bez plotů, chovatelských klubů, veterin, dotací a moderního právního řádu. I když pastevecký pes nemá být agresivní, pořád je to veliký a nezávisle uvažující pes se značnou silou. Který také dospívá až okolo třetího roku a pro zdárný vývoj potřebuje přítomnost dalších zkušenějších psů a také lidský dohled. Lidé, dobytek i psi tvořili vzájemně se doplňující celek. Většinu z toho chovatelé hospodářských zvířat v našich končinách v současnosti poskytnout nemohou a tak je třeba hledat kompromisy a řešit mnoho výzev. Z praktického hlediska to pro chovatele znamená práci navíc, která nebude nikdy zaplacená.

V minulosti vše fungovalo. Nebo ne?

Častá a užitečná poznámka. V minulosti vše fungovalo, člověk žil v souladu s přírodou a tak se vlastně stačí vrátit zpět ke kořenům a oprášit moudrost předků. Jaké rozčilení přichází, když místo díků bývá takový dobrotivý rádce poslán vstříc hlubinám svých zadků. Ve své podstatě je to jako kdyby vám někdo radil, abyste místo autem jezdili do práce psím spřežením, protože dřív se to tak někde dělalo a dobře to fungovalo.

Pokud by chtěl kdokoliv radit zemědělcům, že si mají pořídit psy, pak by měl současně vědět třeba následující:

- pořízení a náklady na provoz takového psa nejsou úplně malé, navíc:

- nestačí zpravidla jen jeden pes (málokterý chovatel dobytka má jen jednu pastvinu s jedním stádem, na každé stádo podle počtu zvířat, predátorů a rozlohy pastvin připadá třeba 2 - 10 psů),

- pes dospívá okolo 3 let věku a zhruba 2 roky je třeba věnovat se jeho výchově - bez zkušeností a času a prostředků navíc je to v podstatě nereálný požadavek,

- ideálně by měl u stáda se psy být přítomný i člověk, nebo pastvinu častěji kontrolovat - vše to jsou náklady navíc, lidé v zemědělství chybí a lidé se zkušenostmi se psy nejsou de facto vůbec k mání (nutno počítat s tím, že pastevecký pes velmi dobře rozlišuje vlastní a cizí lidi),

- stávající oplocení je dimenzováno na pasená hospodářská zvířata, ne na psy - v praxi to znamená kilometry nového oplocení,

- pro zajištění adekvátní péče o psy je třeba vytvořit zázemí, kotce a výběhy pro hárající nebo březí/kojící feny, nemocné nebo zraněné psy, psí seniory (zamýšlel se někdo nad tím, co bude se starými pasteveckými psy, kteří už nebudou schopní pracovat a budou kupříkladu potřebovat zvýšenou péči a léčbu?),

- farmáři nic z výše uvedeného nebudou dělat proto, že by chtěli, ale proto, že jsou k tomu tlačeni zvenčí, pro drtivou většinu z nich je to práce navíc a buzerace, se stoupajícími náklady na provoz všeho to může být likvidační,

- pastevectví ve formě, ve které je přirozené pro využití pasteveckých psů, u nás neexistuje a neexistovalo - využití těchto psů v našich podmínkách je naprosté novum, které si v praxi teprve osahávají první odvážlivci, nadšenci a ti, kterým to podmínky dovolují (i nejasný právní kontext je strašák, pokud chovatel hospodářských zvířat netuší, jak by zákon hleděl na případné škody způsobené jeho psy, nežijeme tady v Turkmenistánu před tisíci lety).

Jádro pudla

Pastevečtí psi jsou bez nadsázky výjimeční a zaslouží si zachovat ve své co nejpůvodnější formě. Je to klenot umělé i přírodní selekce, své srdce dokážou dát člověku a věrně mu sloužit a položit za něj a jeho stádo i život. Ničí je moderní způsob chovu, protože prostředí má na živé organismy vždy určující vliv. Moc péče, opičí láska, honba za penězi a posedlost egem je zhoubná i pro ně. Že je přesto jde využívat i současné Evropě, to ukazuje praxe. Stejně tak však praxe ukazuje, že jejich využití není možné všude, má svá omezení a rizika. A to je třeba zohlednit. Štěkání i samotná přítomnost velkých psů často místnímu obyvatelstvu vadí, množí se otravy těchto psů, stížnosti a udávání. Pryč jsou totiž doby, kdy dobytek byl hlavním zdrojem obživy celé komunity a všichni věděli, že bez něj přijde smrt. Lidé v minulosti nemuseli platit složenky a starat se o kontroly z úřadů, ostatně i štěňata se dávala darem, protože žádný pastýř nevěděl, kdy se sám dostane do nouze a bude potřebovat pomoc jiného. Ostatně úcta a pokora je přesně to, co modernímu člověku často schází. A právě v tom by se měl z minulosti inspirovat, když bude hledat způsoby, jak přežít v současném světě.