Setkání příznivců pasteveckých psů v Hernádu
22.10.2022 proběhlo v maďarském Hernádu setkání příznivců pasteveckých psů. Psy bylo možné otestovat v několika disciplínách, výdrži v pohybu, reakci na střelbu, reakci na domácí zvířata, teritoriálním chování/obraně majitele. Kromě toho dva rozhodčí posuzovali exteriér a pohyb. Tato akce byla otevřená pro všechny pastevecké psy, nezáleželo na tom, jestli má pes rodokmen vedený pod FCI, jinou organizací, nebo je bez PP. K vidění byli například středoasiati, volkodavové, kuvaszové, kangalové, i kříženci pasteveckých plemen. Já jsem jela se svým pyrenejcem, kterého bych u nás bohužel neměla šanci takto otestovat.
Ráda bych shrnula svoje postřehy a dosavadní zkušenost a taky informace, které se mnou sdíleli jiní chovatelé. Za sebe vidím několik důležitých věcí, kterým by dle mého měli všichni majitelé a chovatelé těchto psů věnovat pozornost.
První věcí je dle mého celková vize chovu těchto plemen/psů. Přístupy k chovu jsou v základu dva, první slouží k uchování existence plemene, druhý je účelový (jeho cílem je chovat co nejlepší pracovní psy bez ohledu na plemeno). Zastánci jednoho či druhého přístupu k sobě navzájem někdy nemají příliš blízko, ale bez vzájemné tolerance se stejně nikam nedostaneme. Oba přístupy mají svá pro a proti. V základu bych to shrnula tak, že veškerý chov psů s uzavřenou plemennou knihou vede dříve či později k degradaci kvality a životaschopnosti psů a nakonec k likvidaci plemene, na druhou stranu spojování psů jen podle jejich kvalit nemusí nutně u potomků vést ke zvýšení kvality, navíc v dalších generacích dochází k nahodilým kombinacím vlastností. Tak jako tak je nesmysl ohlížet se na to, pod jakou organizací je pes registrovaný, v současné době to nezaručuje absolutně nic.
Druhou věcí je testování psů. U nás je pro uchovnění pod FCI většinou povinnost dělat vyšetření DKK, eventuálně LP, dále je nutno absolvovat výstavu nebo bonitaci (nebo obé a více výstav). Výjimka je snad jen u kavkazáků, kde ovšem test povahy není nastavený dobře. Z mého pohledu může testování povahy napomoci prověření charakteru psa. Díky zkušenosti z Maďarska se změnil i můj pohled v používání figuranta a prvků z obran. Dokonce si troufám říct, že bez takového testu člověk úplně neví, čeho je nebo není jeho pes schopný. Rozhodně nemá jít o nácvik obran. Pro práci u zvířat by měli být vybíráni psi, kteří se konfliktu s člověkem snaží vyhnout a provokaci ze strany figuranta ignorují, maximálně výstražně štěkají.
A tady se dostávám k třetímu bodu. Dá se říci, že pastevečtí psi se vyskytují v několika typech, co se týče jejich využití. Primárně je to typ psů chránící hospodářská zvířata, který je nekompromisní k predátorům, ale vyhýbá se konfliktu s člověkem. Dále je typ hlídacího psa, který je ostrý i vůči lidským vetřelcům a pracovně se využíval a využívá k ochraně lidí a majetku. Potom by se dal ještě vyčlenit typ psů chovaných primárně pro psí zápasy, kde najde využití i pes agresivní. Co se týče prvních dvou funkcí pasteveckých psů, nemám s tím problém. Někteří mohou spekulovat, že pro strážení jsou jiná vhodnější plemena, na druhou stranu pastevec je pastevec.
Zvláštní a moderní kolonkou jsou pak psi výstavních linií, kterým pokud možno nechci věnovat moc pozornosti, protože u pracovních plemen je to cesta do pekel.(Poznámka: termín linie používám volně, ne vždy lze mluvit o klasické liniové plemenitbě, ale nebudeme se chytat slovíček, abychom nevylili s vaničkou i psy. Jde prostě o účel selekce pro chov.)S importem psů dle mého soudu došlo ke značnému promísení různých linií, ale zhusta se všechna štěňata inzerují jako vhodná ke zvířatům, protože mají určitou plemennou příslušnost. Vůbec to neznamená, že pes spíše výstavní linie nemůže být dobrý pro práci u zvířat, nebo že se v pracovní linii nenarodí pes agresivní. V rámci vrhů je vždy určitá variabilita a je na chovateli, aby co nejlépe rozpoznal povahu štěňat a jejich budoucí možné využití. Je ale třeba o tomto informovat budoucí majitele pasteveckých psů, zejména ty, kteří hodlají svoje psy opravdu využívat k ochraně hospodářských zvířat. Bojčatnik na pastvinu nepatří.
Bohužel mezi chovateli panuje neskutečná rivalita a rádi na sobě navzájem hledají chlupy, zatímco trámy ve vlastních očích i za cenu výhrůžek tají, nebo ještě obhajují. Přírodní zákony, kterými se řídí i genetika a biologie celkově, mají ale lidské žabomyší války na salámu, takže skutečnou, kvalitní práci okolo zvířat je třeba dělat poctivě. Pokud chceme pastevecké psy zachovat v co největší variabilitě, musíme se v rámci nejlepšího vědomí a svědomí tolerovat a chápat, že rozdílnost v pohledu na věc tu bude vždycky. A pokud bych si měla něco přát pro náš chov pasteveckých psů, pak je to začít také pořádat podobné akce, kde je možné psy rozumně otestovat. A sdílet zkušenosti. Štěňata s FCI původem se lépe prodávají, ale to je asi tak jediný bonus. Víc a víc kvalitních psů vidím mimo FCI, papír práci prostě neudělá. Oficiální výstavy nám o psech většinou neřeknou skoro nic, možná tak to, jak se rozhodčí vyspal :)))